Třídní schůzka! Horor!

Je období třídních schůzek. V deníčku, žákovské či v e-mailu si přečtete:

Dne 13. ledna 2016 od 17.00 třídní schůzka. Účast vítána. S pozdravem Ondráčková

Termín schůzky se blíží a pomalu se Vám začnou vkrádat do mysli otázky a myšlenky: Co se asi dozvím? Co mi paní učitelka řekne, jak se té naší Adélce daří? Jaké bude mít známky na vysvědčení? … No, to čtení není zrovna nejlepší, ale jinak se mi zdá, že to klape. V těchto úvahách o “výkonu” Vašich dětí,  jdete večer do školy. Vkročíte do třídy a hledáte lavici, kam byste zasedli. Na malé židličce si vybavíte svá školní léta. Chvíli se čeká, ne všichni rodiče chodí včas. Paní učitelka se zastaví před tabulí a uvítá Vás slovy: “Dobrý den, já Vás vítám na dnešní třídní schůzce. Jestli dovolíte, tak už nebudeme čekat na ostatní a začneme.” V první části schůzky si vyslechnete, jak se daří celé třídě, jaká tam vládne atmosféra, co se odehrává mezi dětmi a jaké činnosti je provází. Následují organizační informace o akcích, pomůckách, vysvědčení a pololetních prázdninách. Potom Vám paní učitelka nabídne, abyste si prohlédli třídu, pomůcky a ukončí první část. Následně se věnuje rodičům zvlášť, aby se mohli v soukromí kabinetu zeptat na své dítě.

Co rodiče uslyší? Jak jim učitelé dokáží zprostředkovat, co jejich dítě umí, kde jsou jeho silné či slabé stránky? Umí vybrat to podstatné? Z takovéto schůzky rychle poznáte, zda učitel Vaše dítě za prvního půl roku poznal. Jestli ví, co má rádo, zda-li chodí do kroužku či jaké má záliby. Co je však nejdůležitější? Zkuste se zamyslet nad tím, jestli umí paní učitelka nebo pan učitel hledat, a hlavně najít, cestu právě pro Vaše dítě, aby se ve škole cítilo dobře.

Na začátku týdne jsem hovořila s mojí kamarádkou, která má dcerku Adélku v první třídě. Nestačila jsem se divit, co se ve škole může stát! Říkala mi, že mluvila s paní učitelkou již několikrát během podzimu, protože se Adélka do školy moc netěšila a ona nevěděla proč. Zjišťovala, co se ve třídě děje. Doma sem tam zaslechla poznámky typu, že se paní učitelka vůbec nesměje, že se dcerka musí omlouvat, když jí spadne penál, že musí celé třídě říci, proč do třídy přišla až v 7.55 a ne v 7.45 hod. Připadá Vám to v pořádku? Mě ne!

Byla na třídní schůzce se svým manželem a řekla mi, že to, co jí paní učitelka sdělila, a hlavně, jakým způsobem, musela rozdýchávat celý následující den. A to si myslím, že není slabá povaha a se stresem si umí poradit. V této chvíli však ani toto nestačilo.

Celý rozhovor se odehrával v duchu Adélka neumí, Adélka vůbec nechce číst před celou třídou, čte jen při skupinovém čtení, v tělocviku se nezapojí, když se soutěží o to, kdo se trefí do koše, nechce, aby jí cvičení v pracovním sešitě opravovala spolužačka.  A to je pouze střípek ze stížností paní učitelky. Rodiče se rázem stali hromosvodem negativních informací o Adélce a nestačili ani nabrat dech. Tento intenzivní proud – neumí – nechce – nezvládá – nedokáže – na ně dopadal plnou parou. Tatínek se rozplakal.

Ptám se? Byla toto TŘÍDNÍ SCHŮZKA?

Abychom nekončili tak smutně, tak přikládám část e-mailu od paní učitelky Lady, která učí našeho syna.

Drazí rodiče,

Jen když mám světlé myšlenky,

svítí moje duše.

Jen když má duše svítí,

bude Země hvězdou.

Jen když bude Země hvězdou,

budu Já pravým člověkem.

/Herbert Hahn/

Tuto průpovědí zítra vstoupíme s dětmi do nového roku. Přeji si, abychom společně a s láskou dokázali vést vaše děti ke kráse lidství.

Není to krása? Co říkáte?