Webové stránky jsou součástí projektu Active Brain

Je psaní pro prvňáčky strašák?

psaní, Smutná, Leinweberová, škola, první třída

Přišla za mnou do poradny nešťastná maminka prvňáka a svěřila se mi: „Víte, paní Smutná, Honzík nenávidí psaní, vůbec nechce dělat úkoly v písance. Paní učitelka mu opravuje každé písmenko, které není dokonalé. Snažím se dělat doma co se dá, ale vždycky to končí hádkou.“ A co s tím?

Situaci jsme začali řešit diagnostikou Honzíkových návyků při psaní. Podívala jsem se na to, jestli má správně navozený úchop, zda je psaní slov a prvků plynulé, jestli má uvolněnou ruku, jak silně tlačí na pastelku a jak sedí. Je toho hodně, co při psaní hraje roli. Nelze opomíjet ani psychiku a přístup ke psaní.

Jak se ukázalo, Honzíka psaní nebavilo protože ho bolela ruka. Při psaní tlačil na tužku, neuměl ruku plynule posouvat a hlavně  nebyl správně navozený úchop. Názory, že s nesprávným úchopem nejde nic dělat, jsou mi cizí. Pracovala jsem i s třeťáky a páťákem. S Honzíkem jsme se pustili do uvolňovacích cvičení a nácviku úchopu. Vrátili jsme se ke grafomotorickým činnostem, kdy se děti učí psát jednotlivé prvky písma (směrové čáry, obloučky, oválky, vlnky apod.). V této fázi šlo o správné držení tužky, přiměřený přítlak na psací náčiní a uvolněnost pohybu. Často se setkávám s tím, že ve chvíli, kdy děti začnou pracovat do písanky, nejen formátu A5, ale i A4, tak se snaží o dokonalé napodobení předlohy a vypracování zadání a na plynulost, přítlak i pohodu při psaní zapomenou. A pokud si toho paní učitelka nevšimne, tak se nabalují další problémy z toho plynoucí. Přípravná fáze na psaní v první třídě je pro většinu dětí krátká. První písmenka začínají děti psát na přelomu října a listopadu a oslabená motorika je velkou překážkou. A najednou děti zjistí, že to nejde. Nedaří se jim „být dokonalými písaři“ a nepohoda je čím dál větší. Nechuť sednout k písance a první slzy jsou tady. Děti se mezi sebou vzájemně srovnávají, vidí, kdo má ze psaní hodně razítek a jedniček a začínají si o sobě myslet, že jsou neschopné a že to nikdy nezvládnou napsat tak krásně.

Honzíkova maminka byla skvělá. Když zjistila, kde je zakopaný pes, tak se rozhodla, že na tom doma bude s Honzíkem pracovat. Učili se společně jak držet tužku, jak dělat cvičení, která uvolňují ruku, jak ji posunovat a rozvíjet jemnou motoriku. Byla radost pohledět, jak to najednou začalo klapat. Pomocí motivace a individuálních lekcí se Honzík začal psaní věnovat a zjistil, že se to dá změnit a že ho ruka při psaní nebolí. Je to běh na několik měsíců, ale stojí za to rozběnout se.

Pokud se Váš prvňáček trápí při psaní, tak se nebojte startu k pohodovému a bezbolestnému psaní. Jde to změnit! Nevíte-li si rady, tak se na mne neváhejte obrátit, pište na milada@activebrain.cz  nebo využijte osobní či skype konzultace.

A jak to má Vaše dítko?

Ludmila Leinweberová
Je speciální pedagog a specialistka na fungování lidského mozku. Zabývá se vlivem mozku na zlepšení školních výkonů i vyrovnanějšího chování. Je trenér paměti, nalézá často nečekané cesty a způsoby pro její zlepšení. Učí děti i dospělé lépe pochopit sebe samé a stát se odolnějšími vůči stresu.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů