Webové stránky jsou součástí projektu Active Brain

ADHD je geneticky podmíněná dispozice k neklidnému, roztěkanému, nepředvídatelnému chování, která je pro rodče a jejich děti těžkou zkouškou trpělivosti.

Je předpoklad, že na množství problémů má velký vliv také prostředí a styl výchovy. Není to rozpor s genetikou, ale jen záleží i na našem působení,  jak se daný problém rozvine. Musíme přijmout jako fakt, že se jedná o neurobiologickou poruchu mozku. Je pravdou, že třetina dětí z těchto obtíží „nevyroste“ a provází je po celý život.

Rodiče a učitelé zažívají s dětmi trpícími ADHD chvíle, kdy v nich pocity zlosti, bezmoci, vzteku způsobí reakce, které jsou jim po chvíli trapné. Je to pro obě strany těžké. Co způsobuje výbuchy vzteku u dětí a naši bezmoc? Proč se situace stále opakují? Každodenní maličkosti, banality, které hýbou světem i ADHD.

Aby život pro rodiče nebyl tak vyčerpávající, je právě v domácím fungování největší prostor pro drobné změny.

Co to od nás, jako rodičů, vyžaduje?

  1. LÁSKU BEZ PODMÍNEK
  2. SEBEPŘIJETÍ
  3. PŘIJETÍ SVÉHO DÍTĚTE  – RADOST 
  4. UVĚDOMĚNÍ SI, ŽE KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA CHYBU
  5. POKORU
  6. OPTIMISMUS
  7. ČAS
  8. TRPĚLIVOST
  9. ENERGII
  10. LÁSKU BEZ PODMÍNEK – opakuji bod jedna, ale není to chyba, vše začíná a končí naším vztahem s dítětem

Děti s ADHD často mají velmi nízké sebevědomí. Neví, co samy se sebou a jsou zoufalé. A co teprve sebevědomí maminky? To bývá hrůza: pocit vlastního selhání, výchovného neúspěchu a negativních pocitů. A to je pouze začátek neomezené škály negativních pocitů rodičů, kteří se celí zoufalí pustí do boje. Je to správně? Mohlo by být, ALE nesměl by to být boj o MOC. Ten souboj nemá vítěze, ale všechny poražené. Ptáte se proč mám tak jednoznačný postoj? Jsou to moje zkušenosti.

Co s tím? Co pro společnou budoucnost a pohodový vztah chcete udělat? Vždyť ADHD neznamená, že nic nelze … Maličkosti mění svět. A to je naši práci podstatné. Po malých krůčcích rodiče vidí, že něco funguje a získají sílu a elán k dalšímu krůčku.

Co je dle mne první nezbytností?

  • Tým dítě a rodič nebo ideál dítě a rodiče.
  • Přesvědčení, že to společně zvládneme.
  • Vytvořit prostor, kde získáte pocit bezpečí a sounáležitosti.
  • Respektovat problém, neobcházet ho, nesnižovat, nezveličovat, přijmout fakt.

Dítě nemusíme někam dostrkat, ale jsme průvodci na jeho cestě. A u tématu průvodcování se na Vás těším příště.

Ludmila Leinweberová
Je speciální pedagog a specialistka na fungování lidského mozku. Zabývá se vlivem mozku na zlepšení školních výkonů i vyrovnanějšího chování. Je trenér paměti, nalézá často nečekané cesty a způsoby pro její zlepšení. Učí děti i dospělé lépe pochopit sebe samé a stát se odolnějšími vůči stresu.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů